Život před nás staví situace k projevení. Mnohé z nich můžeme brát jako výzvu – ukázat samy sebe, říct svůj názor, postavit se samy za sebe.
Proč je tak náročné projevit se?
Možná nám v dětství nedovolili projevit se v té kvalitě, kterou v sobě nosíme. Možná jsme se chtěly řehtat od rána do večera, křičet vzrušením, křičet nespravedlností, projevovat radost a nadšení, plakat lítostí, ale nemohly jsme.
Tím, že jsme nedostaly příležitost k projevení, uzamkly jsme naše autentické já v našem nitru. Dokážeme projevit to, co nám bylo dovoleno, a mnohdy celou řadu dalších věcí… Ale situace, na kterých nám záleží, ve kterých je na nás vidět, tam jsme opatrné a našlapujeme polehoučku. To jsou přesně ta místa, která později (v dospělosti, v rodičovství) vnímáme jako výzvy.
Možná jsme byly jako malé kritizované, a pak se díváme po lidech, kteří nás obklopují a přemýšlíme nad tím, zda nás také budou kritizovat.
Možná nás jako malé zahanbovali a shazovali nemístnými vtípky. Proto můžeme zažívat stud, když se máme ukázat před zraky druhých.
Možná nás jako malé neviděli. Byly jsme neviditelné víly plující prostorem s malým vlivem na to, co se kolem nás děje. Ať už jsme udělaly cokoli, bylo to přehlíženo a opomíjeno. Proto se nám často stává, že i my samotné přehlížíme samy sebe a nedopřáváme si tu správnou výživu, kterou potřebujeme.
Možná na nás jako malé křičeli. Náš nervový systém se stal pozornějším a citlivějším v očekávaní nečekaných výbuchů vzteku. A tak, když máme projevit sebe sama, můžeme v sobě cítit obavu, že nás někdo seřve za to, co se chystáme udělat.
Máme v sobě hlasy našich rodičů, učitelů nebo i jiných autorit, které nám v každém okamžiku říkají, proč tohle a tohle není zrovna vhodné.
Chci svou sílu zpět
Když ale nazraje ten správný čas, začneme si brát zpátky ty části nás samých, které jsme cestou poztrácely nebo potlačily.
Budou se drát na povrch a toužit po tom být viděné, stejně jako my.
A tak, přestože budeme cítit stud, strach, obavy, úzkost, půjdeme a začneme se projevovat.
Možná už to dávno děláme, v drobných, každodenních situacích.
Třeba v tom, kdy řekneme svému partnerovi, jak se cítíme nebo co zrovna teď potřebujeme.
Možná si v okruhu svých přátel dovolujeme být spontánní a samy sebou.
Možná nám naše silné stránky dovolují nakukovat do oblastí, které byly v dětství zapovězené. Třeba si nahlas zpíváme, tančíme, když slyšíme chytlavou píseň, píšeme a recitujeme básně, jen proto, že nás to sytí, hrajeme divadlo s dětmi, učíme, maluje, píšeme… projevujeme se.
A pak jsou tu oblasti, ve kterých nás naše silné stránky nepodpoří, ale my vnímáme, že se v nich potřebujeme projevit.
Budou nás stát více energie, úsilí, odhodlání, vytrvalosti i času.
Ale zvládneme to. Protože už to zvládáme v jiných oblastech.
Každá cesta začíná vykročením. A i když jsou první krůčky nesmělé, jsou důležitým stavebním kamenem pro další cestu… bez nich bychom nebyly tam, kde momentálně jsme.
A tak se projevujme a učme projevovat v malých věcech. Malé věci totiž v souhrnu dělají věci velké.
A když vytrváme a nepolevíme, za pár let se budeme dívat s odstupem na naše dnešní já a budeme si říkat: “Wau, děkuji Ti, že jsi vykročila. Děkuji, že jsi měla odvahu a odhodlání do toho jít. Vidím, jak těžké to bylo. Ale také vím, jak důležité to pro náš rozvoj bylo a stále je.”
A naše současné já otevře pusu a podívá se na naše budoucí já a řekne si: „Wau, tak proto jsem tohle všechno prožila? Abych došla do tohoto bodu? Tohle budu dělat? S takovou lehkostí? Tady je konečně mé místo, které mě potřebuje.“
Místo mého projevení
Co je to pro Tebe má milá?
Popiš mi Tvé místo, které žádá Tvé projevení.
Odehrává se někde ve vnitřních prostorách nebo venkovních? Jsi s druhými lidmi nebo o samotě? Co konkrétně děláš? Co říkáš? Jakou intonací? Jak vypadáš? Co Tě na sobě zaujalo, když se díváš na své budoucí já, které se plně projevuje v oblastech, ve kterých by ses také ráda projevila? Co máš na sobě? Koho máš kolem sebe? Co dělají lidé kolem Tebe? Pomáhá Ti někdo? Kdo? Jaký typ podpory dostáváš?
Jaké kroky na Tvé „místo projevení“ vedou?
Už jsi vkročila? Za co se můžeš ocenit? Co jsi doposud zvládla?
Jaký je ten další nejmenší krok, který můžeš teď nebo v nejbližší době udělat? Tušíš?
Víš, co k němu potřebuješ, abys jsi ho mohla zrealizovat?
Napíšeš mi o něm, až se stane realitou?
Moc mě zajímá, kde jsou Tvá místa, ve kterých se toužíš projevit.
Má zkušenost
Jestli chceš, tady je ten můj malý krůček, který jsem mohla udělat díky tomuto článku.
Den nato, kdy jsem tento článek sepsala, jsem byla v situaci, která po mně chtěla mé projevení se. Stála jsem tam a slova nešla vyslovit. Chtěla jsem, ale nešlo mi překročit neviditelnou hradbu v mém krku.
O pár chvil později jsem dostala druhou šanci. Lektorka vykládala téma a něco mě tam zaujalo. Bylo to něco, co jsem opravdu chtěla vědět. I když jsem si říkala, že můj dotaz bude možná nemístný, že budu za hlupáka, protože většina ostatních se v té odbornosti vyznala daleko lépe, sebrala jsem svou odvahu, které v té chvíli moc nebylo, a přihlásila se a dotaz vyslovila.
Věděla jsem, že když to neudělám, stáhne mě to dolů, bude mě to mrzet, budu toho litovat, uzavřu se.
Zvládla jsem to! V radosti, energii a odvaze jsem se poté vrátila k člověku, se kterým jsem se poprvé nezvládla projevit, i když šlo o to, abych ho ocenila. Šlo to jako po másle.
Každá malá překonaná překážka nám nadělí slušnou porci radosti, vděčnosti, zadostiučinění. S touhle partou pak bude mnohem snazší projevovat se v dalších a dalších oblastech našeho já.
Až nezbyde oblast, ve které bychom si říkaly: „Jsem hloupá, směšná, nedokonalá, když tohle u-dělám.“ Bude už jen naše já, autentické a svobodné, které bude nacházet způsoby, jak být vidět v tom, kým doopravdy jsme.
Zvu Tě k projevení sama sebe
Toužíš i Ty po prostoru, ve kterém začneš ochutnávat a projevovat všechny odstíny sama sebe?
Být viděna ve své síle, v situacích, kdy se Ti daří, i v těch, ve kterých zažíváš své odvrácenější stránky?
Pokud chceš a potřebuješ takový prostor, přijmi mé srdečné pozvání do Kruhu sdílení, podpory a rozvoje pro Tebe a Tvou duši.
Přijď zažít bezpečný prostor pro Tvou spontaneitu, radost, smutek, hněv, stud, strach a všechny Tvé části.
Bez posuzování a hodnocení.
Vejdi a nech se opečovat laskavým přijetím.
Vybrat si můžeš živá setkání ve Zlíně nebo v online prostředí, jsi-li z větší dálky.
To pravé pro sebe si vybereš kliknutím na příslušný obrázek.
